jive :: sportovní tanec

JIVE je rychlý, svižný, nejveselejší z latinských tanců a fyzicky náročný tance. Řadí se mezi swingové tance a je ovlivněný převážně rokenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. Charakteristickými prvky pro jive je swingový pohyb v kyčlích a různé druhy poskoků, neboli kopek.

Hudba
Takt má 4/4, tempo 42-44, metronom 168-176 a důraz klade na každou druhou dobu.

Historie
Tančili hlavně černošští otroci a indiáni na jihu USA.

Vznikla tak krotká varianta swingu a jitterbugu, která původní formy připomíná jen velmi vzdáleně. Jive ale převzal geniální základní krok swingu, který se provádí na jeden a půl taktu, a v podstatě lze začínat kteroukoli jeho dvoudobou částí.B ěhem půlstoletí také vznikla spousta variant provedení tohoto základního kroku, avšak největší změny se dotkly samotného charakteru tance.

V padesátých letech 20.století přišel Rockandroll. Ten se tančil zpočátku bláznivě, akrobaticky a divoce, avšak byl to on, který, obohacen o pozdější prvek tripl time, dal vzniknout ještě dnes tolikoblíbenémuJivu. Tím, že byl v 50. letech zařazen k soutěžním LAT se stalo, že z umírněného jitterbugu, původně to černošského tance, časem dospěl až k latinskoamerickému charakteru - dokonce v nadsázce lze říci až k jakési skočné. I když lze tento vývojový trend pochopit, promarnila se tu obrovská šance, zejména v 60. letech po nástupu big beatu. Jive byl tehdy totiž jediným tancem v repertoáru soutěžních tanců i tanečních kurzů, jediným standardizovaným tancem provozovaným již dlouhodobě, který mladým generacím mohl něco říci a který by v souvislosti s novou hudbou mohly přijmout, třeba i v kombinaci s původním jitterbugem.

O jeho standardizaci se během 2. světové války zasloužili angličtí učitelé tance, k nimž patřili zejména Alex Moore, Dimitri Petrides a Josephine Bradley.

Vznikla tak krotká varianta swingu a jitterbugu, která původní formy připomíná jen velmi vzdáleně. Jive ale převzal geniální základní krok swingu, který se provádí na jeden a půl taktu, a v podstatě lze začínat kteroukoli jeho dvoudobou částí.B ěhem půlstoletí také vznikla spousta variant provedení tohoto základního kroku, avšak největší změny se dotkly samotného charakteru tance.

V padesátých letech 20.století přišel Rockandroll. Ten se tančil zpočátku bláznivě, akrobaticky a divoce, avšak byl to on, který, obohacen o pozdější prvek tripl time, dal vzniknout ještě dnes tolikoblíbenémuJivu. Tím, že byl v 50. letech zařazen k soutěžním LAT se stalo, že z umírněného jitterbugu, původně to černošského tance, časem dospěl až k latinskoamerickému charakteru - dokonce v nadsázce lze říci až k jakési skočné. I když lze tento vývojový trend pochopit, promarnila se tu obrovská šance, zejména v 60. letech po nástupu big beatu. Jive byl tehdy totiž jediným tancem v repertoáru soutěžních tanců i tanečních kurzů, jediným standardizovaným tancem provozovaným již dlouhodobě, který mladým generacím mohl něco říci a který by v souvislosti s novou hudbou mohly přijmout, třeba i v kombinaci s původním jitterbugem.

Zajímavost
I přestože je jive původně afroamerický tanec, současná podoba patří mezi 5 soutěžních latinskoamerických tanců, které se tančí na soutěžích