PASO DOBLE

Paso doble je španělský tanec inspirovaný koridou, neboli býčími zápasy.  Je oslavný a hrdý pochod, dále prvky z flamenka a to podupy a práce rukou, zápěstí a prstů. V párovém tanci pán představuje toreadora, dáma pláštěnku či přehoz (šp.: la capa). Z pláštěnky se postupem času stal šátek (staré označení ale zůstalo), nikoliv však zcela červené barvy jako muleta, nýbrž žlutočervený, s nímž bandalleiro nebo matador mávali při boji před býkem, aby ho vydráždili. Tyto pohyby také imitují v Paso Doble tanečník i tanečnice.

Dáma tedy nikdy nepředstavovala býka tak, jak to bohužel bylo někdy chápáno v ČSR v 50. letech a ještě dlouho potom a také tak interpretováno! Očití svědkové uvádějí, že některé pražské tanečnice kdysi pomocí prstů naznačovali, že mají na hlavě rohy a tím jakoby dráždily své partnery. Nebo, pohyby rukou nikdy neměly a nemají znázorňovat matadorův meč a další pohyby s tím spojené. V ČSR se toto pojetí tehdy rovněž vyskytovalo. Mimochodem, jak by se mělo správně tančit paso doble, bylo možné odvodit v Praze již v roce 1931 - z koncertu slavné španělské tanečnice Antonie Argentiny v Lucerně. Jejím posledním tancem programu byla La corrida. Dle tehdejšího tisku v něm byl výborně charakterizován boj s býkem, kdy toreador jej dráždí hbitými obraty a mantillou a konečně, kdy jej zabíjí mečem do týla... (šlo ovšem o sólový tanec).
Ve španělštině paso = krok, doble = dvojitý, dvojnásobný, ale také falešný, nebo to znamená i ohyb. Proto i překlad paso doble nabízí různé varianty, např. krok dvojitý, zdvojený, oboustranný, případně i ve dvou (v páru). Nebo krok falešný, klamný, či zahnutý (po křivce). Někteří autoři překládají Paso Doble jako pochod nebo dvojkročku (tedy stejně jako u two stepu) a v neposlední řadě také jako krok na dvě doby (v 2/4 taktu).
Paso doble si ze všech LAT nejvíce uchovalo charakter. Vyvíjelo se zejména v oblasti dynamiky a zvyšování intenzity prožitku napětí (zejména v pózách) a uvolnění. Ani další vývoj tohoto tance není vyloučen, např. i v souvislosti se skutečností, že matadory se dnes stávají už i ženy!
V jednom popisu od anonymního autora se píše: Tančete Paso Doble s elegancí, kulturou a temperamentem - a obohatíte sál.

Hudba
Paso Doble Paso se tančí ve 2/4 taktu a všechny skladby mají pevné frázování se třemi vyvrcholeními tzv. korunami. Ty symbolizují dvojté zasažení býka a následné usmrcení třetím zásahem. Takt má 2/4, tempo 60-62, metronom 120-124, a důraz klade na každou celou dobu. V tomto tanci jsou podtextem býčí zápasy.

Historie
Původně vznikl ze španělských lidových tanců, které oslavovali vítězného toreadora na býčích zápasech.  Patrně bezprostředně po 1. světové válce bylo sólové paso doble upraveno pro párový společenský tanec ve Francii, zejména tanečními mistry (ostatně ještě poválečná terminologie kroků a figur byla francouzská). Tato salonní verze je založena na některých nejnápadnějších a nejhezčích prvcích španělského paso doble, jako kupř. přesná práce nohou, elegantní způsoby charakterních pohybů. V roce 1923 se paso doble již tančilo v Praze a čas od času se vracelo, jak na české, tak i západoevropské parkety.

V 30. letech byli uznávanými mistry paso doble (jako spol. tance) ve Francii Roger Ronneaux a Jean Ménétrier. V Německu bylo tehdy často slyšet hudbu k paso doble, které se i stalo oblíbeným tancem závodních tanečníků - zejména pro exhibice. Podle pamětníků (kupř. J. Strejc) však české kapely v té době hráli paso doble v přehnaně rychlém tempu, čímž se vytrácel typický rytmus i charakter tance. Avšak na druhé straně byly výkony některých závodních i neorganizovaných párů tak skvělé, že jejich krokové variace se přirovnávaly k báječné akrobacii nohou ale s paso doble však mnoho společného neměli. V jednom anonymním, českém, předválečném materiálu (možná J. Strejc) se uvádí: Musíme se nejdříve zbavit podivného, ale u nás velmi rozšířeného názoru, že jižní tanec, spojený s jižním temperamentem, se vyznačuje zběsilým, bezuzdným tempem. Avšak přirozený temperament a vášnivost v tanci se jen málokdy projevuje tak rychlým ohnivým tempem. Daleko častěji je to dokonale ovládanými pohyby. Např. španělský valčík je pomalejší než vídeňský. Dále, kdo zná operu Carmen, zajisté ví, jak pomalu se tančí sequidilla. A vzpomeňme na hrdě ovládaný heroický rytmus písně toreadora! V paso doble mějme na zřeteli, že torero neběhá nerozvážně, rozčileně a "ohnivě" křížem krážem arénou, nýbrž jeho pohyby jsou krátké, často až bleskurychlé a dokonale ovládané.

Zajímavost

• Paso Doble ve španělském jazyce znamená dvojitý krok a tedy i z názvu je patrné, že Paso Doble je pochodový tanec.