WALTZ

WALTZ je velmi pomalý a romantický tanec, plný ladných vln a tradičních variací. V angličtině se waltz označuje jako "Waltz", dříve "Slow Waltz" nebo "English Waltz". Valčík pak jako "Viennese Waltz".

Hudba
Anglický tanec v pravidelný  ¾ rytmu s krokovým schématem krok-krok-přísun. Tempo se pohybuje okolo 30 taktů za minutu a důraz je kladen na první dobu.

Historie
Tento tanec se díky svému původu řadí mezi tance anglické, jeho kořeny můžeme najít ale ve střední Evropě a také v Americe. Na konci 17. století byl na území dnešního Německa a Rakouska velmi oblíbený tanec ländler, který se vyznačoval poskoky a složitými otáčkami. Později se rytmus tance zpomalil, ubyly poskoky a přibyl otáčivý pohyb podobný tomu, jaký můžeme vidět u dnešního valčíku. V Americe se o dvě století později zrodil bostonský waltz. Z ländleru a bostonského waltzu vznikl v Anglii v 19. století předchůdce dnešního waltzu. Waltz zaznamenal vzestup zejména na počátku 20. století, kdy se stal králem všech tanečních sálů. V roce 1908 přichází do Evropy tanec zvaný Boston, který pravděpodobně pocházel z Ameriky a vypadal v podstatě jako zpomalený a upravený valčík. Byla v něm řada přirozených kroků vpřed a vzad, ale i otáček. Důraz se nekladl na rytmus, ale na melodii. Po r. 1914 byl tento tanec naprosto vytlačen vlnou foxtrotu a téměř zapomenut. V roce 1924 se však přes Vídeň vrátil do Evropy jako Waltz-boston, tentokrát však v pravidelném 3/4 taktu. 

Postavení
Waltz je švihový tanec, jeho hlavním prostředkem pohybu páru je technika "Rises and falls". Našlapuje se v něm jak na špičku tak patu, při výměně nohou vždy jedna noha prochází kolem druhé (v těsném dotyku). Trup by neměl být přímo závislý na nohách, avšak nohy by se měly řídit pohybem trupu. Hlava zůstává vytažená svým směrem (vlevo nahoru). V držení se pár snaží být co nejobjemnější.

Tancování
Do tance se vchází nejlépe vždy na konci, popřípadě začátku věty. Krok by měl být delší (například než krok v tangu) a jeho doba by měla obsáhnout celou část taktu ve které je tančen (jít před hudbou, či až příliš za hudbou se bere jako chyba). V tanci vede vždy partner (i pokud směr pohybu je jeho zády). Výraz (v obličeji) by měl být alespoň lehce pozitivní